Výběr správného motorového oleje: Průvodce pro motoristy

Výběr správného motorového oleje: Průvodce pro motoristy

Vybrat správný olej do auta může na první pohled vypadat jako pořádná alchymie. Záhadná označení jako 5W-30 nebo 10W-40, různé normy, doporučení výrobců a desítky značek na trhu dokážou zamotat hlavu i zkušenějším motoristům. Přitom právě motorový olej patří mezi nejdůležitější kapaliny v autě — stará se o mazání motoru, odvádí teplo, pomáhá udržovat motor čistý a chrání jeho součásti před opotřebením. Díky ochrannému filmu mezi jednotlivými částmi motoru snižuje tření a pomáhá prodloužit životnost celého motoru. Bez správného oleje by motor zkrátka dlouho spolehlivě fungovat nedokázal.

VISKOZITA OLEJE: Proč jsou čísla na oleji důležitá?

Jedním z nejdůležitějších údajů při výběru motorového oleje je právě viskozita (SAE) = tekutost za studena a hustota po zahřátí. Označení jako 5W-30 může na první pohled působit složitě, ale ve skutečnosti jde o poměrně jednoduchý systém. První číslo před písmenem „W“ (z anglického winter) označuje chování oleje za nízkých teplot. Čím je číslo nižší, tím lépe olej proudí při studeném startu a motor je rychleji chráněný. Druhé číslo pak udává viskozitu při provozní teplotě motoru (100°C) — tedy jak dobře si olej udrží své mazací vlastnosti při zahřátí.

Správně zvolená viskozita pomáhá snižovat opotřebení motoru, zajišťuje jeho hladký chod a může mít vliv i na spotřebu paliva.

Níže si uvedeme několik nejběžnějších příkladů s jejich charakteristikou.

• 0W-16 a 0W-20 – díky nízké viskozitě se rychle dostane tam, kde je potřeba, a pomáhá snižovat spotřebu paliva. Jedná se o moderní olej do úsporných motorů, častý u hybridů nebo novějších japonských aut.
• 0W-30 – ideální volba do chladnějšího podnebí. Olej zůstává dobře tekutý i při nízkých teplotách, takže motor lépe chrání během studených zimních startů. Ve srovnání s 0W-20 není rozdíl v chování za studena, ale hlavně při zahřátém motoru. 0W-30 při zahřátí vytváří silnější mazací film a nabízí tedy o něco vyšší ochranu motoru při zátěži.
• 5W-30 – jedna z nejběžnějších viskozit dneška. Hodí se pro většinu moderních benzínových i dieselových motorů a nabízí dobrý kompromis mezi ochranou motoru a úsporným provozem.
• 5W-40 – oproti 5W-30 si při vyšších teplotách drží o něco silnější mazací film. Často se používá u více namáhaných motorů, turbodieselů nebo aut, která jezdí svižnějším stylem.
• 10W-40 – oblíbená volba pro starší auta a motory s vyšším nájezdem. Starší motory už bývají více opotřebené a mají větší mechanické vůle. Hustší olej proto lépe drží mazací film a může pomoci omezit nadměrnou spotřebu oleje.
• 10W-60 – olej určený pro vysokou zátěž a výkonné motory. Používá se hlavně ve sportovních autech nebo tam, kde motor pracuje ve vysokých teplotách a potřebuje opravdu silnou ochranu.

Obecně lze hodnoty před označením „W“ chápat přibližně takto:
0W - velmi tekutý i v silném mrazu, 5W - velmi dobrý pro běžnou zimu, 10W - horší studené starty, 15W - spíš starší motory / mírné klima, 20W - hodně hustý za studena. Přičemž 0W neznamená, že olej je řídký pořád, znamená jen lepší chování ZA STUDENA.

Hodnoty za pomlčkou označují chování oleje PO ZAHŘÁTÍ na provozní teplotu:
20 - hodně řídký, 30 - běžný moderní olej, 40 - trochu silnější ochrana, 50 - pro vyšší zátěž, 60 - velmi hustý za horka.

Viskozita oleje se může lišit i podle toho, kde auto běžně jezdí. V ČR většině řidičů bez problémů vystačí například 5W-30, protože dobře funguje jak v zimě, tak během letních teplot. Jenže třeba v Norsku, kde teploty v zimě klesají výrazně níž, bývá častější použití olejů typu 0W-30, které si lépe poradí se studenými starty. Naopak v horkých zemích, jako např. Egypt, může být vhodnější o něco „silnější“ olej, třeba 5W-40, který zvládá vyšší teplotní zátěž. I proto se někdy doporučená viskozita může lišit podle podnebí nebo stylu používání auta. To znamená, že zatímco normy a specifikace musí být striktně dodrženy, u viskozity lze v případě potřeby „naordinovat“ i jinou variantu, než doporučuje výrobce.

ACEA specifikace: Proč nejsou všechny oleje stejné?

Evropská asociace výrobců automobilů , neboli ACEA, jsou normy, které určují, jaké vlastnosti olej má a pro jaký typ motoru je určený.
Tyto specifikace používají hlavně výrobci evropských aut jako: Volkswagen, BMW, Mercedes-Benz, Peugeot nebo Renault.

Dva oleje mohou mít stejnou viskozitu 5W-30, ale jeden může být ACEA C3 a druhý ACEA A5/B5.

Tím pádem mají:

• jiné složení,
• jiné vlastnosti,
• jinou vhodnost pro konkrétní motor.

Písmena a čísla přitom nejsou jen náhodné zkratky. Každá specifikace říká něco o tom, jak olej chrání motor, jak zvládá vysoké teploty nebo jestli je vhodný pro moderní emisní systémy, například DPF filtr.

Co znamenají písmena u ACEA specifikací?

A – oleje pro běžné benzínové motory osobních aut
B - oleje pro běžné dieselové motory osobních aut
C – moderní oleje vhodné pro motory s emisními systémy, například DPF filtrem
E – oleje určené hlavně pro nákladní auta a těžkou techniku

Co znamenají čísla u ACEA specifikací?

Číslo za písmenem označuje konkrétní vlastnosti oleje — například zaměření na:

• ochranu motoru,
• kompatibilitu s emisními systémy,
• chování při vysokém zatížení,
• viskozní chování,
• úsporu paliva,
• obsah popela a aditiv.

Praktický přehled ACEA norem 

ACEA A/B – oleje pro běžné osobní vozy
Specifikace určené hlavně pro benzínové a dieselové motory bez zvláštního důrazu na moderní emisní systémy.

ACEA A1/B1 – úsporné oleje s nižší viskozitou zaměřené na snížení spotřeby paliva.
ACEA A3/B3 – oleje s vyšší odolností vhodné pro delší intervaly výměny a běžně zatěžované motory.
ACEA A3/B4 – specifikace pro výkonnější benzínové a dieselové motory, často s přímým vstřikováním paliva.

ACEA C – moderní „Low-SAPS“ oleje (nízký obsah sazí) ( x „Mid-SAPS“ (střední obsah sazí))
Tyto oleje jsou určené hlavně pro auta vybavená emisními systémy, například DPF filtrem nebo katalyzátorem. Obsahují nižší množství látek, které by mohly emisní systémy zanášet.

ACEA C1 – oleje s velmi nízkým obsahem SAPS pro maximální ochranu emisních systémů.
ACEA C2 – úspornější oleje se zaměřením na nižší spotřebu paliva.
ACEA C3 – jedna z nejrozšířenějších specifikací pro moderní auta s DPF filtrem a vyšší ochranou motoru.
ACEA C4 – oleje s důrazem na ochranu emisních systémů a vysoké zatížení motoru.
ACEA C5 – moderní nízkoviskózní oleje zaměřené hlavně na úsporu paliva a nižší emise.
 
ACEA E – oleje pro nákladní vozy a těžkou techniku
Specifikace určené především pro silně zatěžované dieselové motory v nákladní dopravě, ale i autobusy a stavební a zemědělské stroje.

ACEA E4– vhodné pro dlouhé servisní intervaly u nákladních vozidel.
ACEA E6 – Low-SAPS oleje pro moderní dieselové motory s DPF a SCR systémy.
ACEA E7 – oleje určené pro vyšší zatížení a ochranu proti tvorbě usazenin.
ACEA E9 – moderní oleje pro náročný provoz a motory vybavené emisními systémy.

Jak vybrat správnou ACEA specifikaci? Nejdůležitější je vždy doporučení výrobce auta. V manuálu vozidla bývá uvedeno, jakou ACEA normu motor vyžaduje.

Obecně platí:

• auta s DPF filtrem nebo katalyzátorem většinou potřebují ACEA C (C1 – C5) specifikace,
• starší motory bez emisních systémů často využívají ACEA A/B,
• nákladní vozy a pracovní technika používají ACEA E.

Pokud si nejste jistí, vyplatí se hledat podle OEM normy výrobce auta nebo využít mazací plán výrobce olejů.

ACEA sama o sobě často nestačí. Vždy je nejlepší řídit se (v tomto pořadí):

1. OEM normou výrobce auta,
2. ACEA specifikací,
3. správnou viskozitou.
   
   Například: Norma VW 504.00 má větší prioritu než samotné ACEA C3, protože výrobce auta může mít ještě přísnější požadavky než ACEA norma.

API specifikace: Americké značení olejů

Vedle evropských ACEA norem můžete na obalech olejů narazit také na označení API. Jde o americký systém klasifikace vytvořený organizací American Petroleum Institute, který rozděluje oleje podle typu motoru a výkonnostní úrovně. 

S = oleje pro benzínové motory
C = oleje pro dieselové motory

Druhé písmeno označuje výkonnostní úroveň a generaci specifikace. Obecně platí, že čím dál v abecedě se označení nachází, tím modernější požadavky olej splňuje.

Příklady pro benzínové motory:

API SL – starší specifikace
API SN – modernější norma s lepší ochranou motoru
API SP – aktuální moderní specifikace pro benzínové motory

U dieselových motorů se můžete setkat například s označením:

API CF – starší dieselová norma
API CK-4 – moderní specifikace pro vysoce zatěžované dieselové motory.

U evropských aut bývá ale většinou důležitější sledovat hlavně ACEA specifikaci a OEM normu výrobce.

U moderních asijských benzínových motorů se můžete setkat také se specifikací ILSAC (např. GF-6A nebo GF-7), která se zaměřuje především na úsporu paliva, ochranu turbodmychadel a moderních emisních systémů. Při výběru oleje je však vždy nejdůležitější dodržet doporučenou viskozitu a požadované specifikace výrobce vozidla (ACEA/API nebo OEM schválení). ILSAC bývá spíše doplňkovou specifikací, zejména u japonských a korejských vozů jako Kia, Mazda, Hyundai a Honda.

OEM NORMY VÝROBCŮ: To nejdůležitější při výběru oleje

Vedle viskozity a ACEA specifikací hrají velkou roli také takzvané OEM normy = Original Equipment Manufacturer (výrobce originálního vybavení). Právě ty často rozhodují o tom, jestli je olej pro konkrétní motor skutečně vhodný.

OEM norma je jednoduše schválení přímo od výrobce auta. Automobilky totiž mají vlastní požadavky na složení a vlastnosti olejů podle konstrukce motoru, emisních systémů nebo servisních intervalů. Proto nestačí, aby olej měl jen správnou viskozitu — musí splňovat i normu předepsanou výrobcem.

Všechny OEM normy prakticky nelze vypsat. Automobilky a koncerny používají velké množství vlastních specifikací, které navíc průběžně aktualizují a nahrazují novými verzemi. Níže proto uvádíme přehled nejznámějších a nejčastějších norem, se kterými se běžný řidič může při výběru motorového oleje setkat.

Volkswagen (VW, Škoda, Audi, SEAT)
Benzínové motory
VW 500.00 – starší norma pro benzínové motory
VW 501.01 – starší benzínové a dieselové motory
VW 502.00 – velmi rozšířená norma pro výkonnější benzínové motory a pevné servisní intervaly
VW 503.00 – LongLife oleje pro některé benzínové motory
VW 504.00 – moderní benzínové motory s LongLife intervaly
VW 508.00 -  norma pro vysoce výkonné, palivo šetřící, motorové oleje s prodlouženým výměnným intervalem, výhradně pro řídké oleje viskozity 0W-20,
Dieselové motory
VW 505.00 – starší dieselové motory
VW 505.01 – motory PD-TDI (čerpadlo-tryska)
VW 506.00 – LongLife norma pro některé dieselové motory
VW 506.01 – LongLife norma pro PD-TDI motory
VW 507.00 – moderní dieselové motory s DPF filtrem
VW 509.00 - norma pro úsporné long‑life oleje 0W‑20 určené pro moderní dieselové motory s prodlouženým intervalem výměny.

Dnes se nejčastěji setkáme hlavně s normou VW 504.00 / 507.00, která pokrývá velkou část moderních benzínových i dieselových motorů koncernu VW s LongLife servisními intervaly a emisními systémy.

BMW
BMW Longlife-01 – velmi rozšířená norma pro benzínové i dieselové motory bez DPF
BMW Longlife-04 – moderní norma pro motory s DPF filtrem a emisními systémy
BMW Longlife-12FE – úsporné oleje s nižší viskozitou zaměřené na nižší spotřebu paliva
BMW Longlife-17FE+ – novější nízkoviskózní oleje pro moderní motory BMW

U většiny modernějších dieselových i benzínových BMW se často setkáte hlavně s normou BMW Longlife-04. Ta je navržená pro delší servisní intervaly,moderní emisní systémy a motory vybavené DPF filtrem.

Mercedes-Benz
MB 229.1 – starší specifikace pro běžné benzínové a dieselové motory
MB 229.3 – vyšší požadavky na výkon a delší intervaly výměny
MB 229.5 – velmi rozšířená norma pro modernější motory a LongLife intervaly
MB 229.31 – Low-SAPS oleje pro motory s emisními systémy
MB 229.51 – moderní motory s DPF filtrem a delšími servisními intervaly
MB 229.52 – novější úspornější norma pro moderní dieselové motory

Ford
WSS-M2C913-A – starší norma pro benzínové a dieselové motory
WSS-M2C913-B – novější verze s lepší ochranou motoru
WSS-M2C913-C – častá norma pro motory Ford s důrazem na úsporu paliva
WSS-M2C913-D – jedna z nejběžnějších specifikací pro modernější dieselové i benzínové motory Ford
WSS-M2C950-A – norma používaná hlavně u novějších dieselových motorů Ford

General Motors / Opel + vozy japonských (Honda / Mazda / Hyundai / Kia) a amerických značek
GM-LL-A-025 – starší norma pro benzínové motory
GM-LL-B-025 – starší norma pro dieselové motory
dexos1 – norma určená hlavně pro benzínové motory, především na americkém trhu. Zaměřuje se na ochranu proti opotřebení a úsporu paliva.
dexos1 Gen 2 / Gen 3 – novější generace s lepší ochranou proti předčasnému zapalování u moderních přeplňovaných benzínových motorů.
dexos2 – velmi rozšířená norma používaná hlavně u vozů Opel a evropských modelů GM. Vhodná pro benzínové i dieselové motory včetně těch s DPF filtrem.
dexosD – novější specifikace pro některé moderní dieselové motory s důrazem na emise a ochranu motoru.
 
Renault / Nissan / Dacia
RN0700 – norma pro běžné benzínové motory a některé jednodušší dieselové motory bez DPF.
RN0710 – specifikace pro výkonnější benzínové a dieselové motory, často s turbem.
RN0720 – moderní Low-SAPS norma pro dieselové motory s DPF filtrem a delšími servisními intervaly.
RN17 – novější univerzální norma pro moderní motory Renault.
RN17 FE – úspornější varianta zaměřená na nižší spotřebu paliva.

Peugeot / Citroën
PSA B71 2290 – jedna z nejrozšířenějších specifikací pro moderní benzínové i dieselové motory PSA. Často spojovaná s viskozitou 5W-30 a motory s DPF filtrem.
PSA B71 2312 – nízkoviskózní oleje zaměřené na úsporu paliva a moderní emisní systémy.
PSA B71 2296 – norma používaná u některých starších benzínových a dieselových motorů.
PSA B71 2010 – specifikace pro vybrané moderní benzínové motory PSA.

Fiat
FIAT 9.55535-G1 – specifikace pro některé benzínové motory Fiat.
FIAT 9.55535-S1 – norma používaná hlavně u dieselových motorů s DPF filtrem.
FIAT 9.55535-S2 – oleje pro některé modernější dieselové motory.
FIAT 9.55535-S3 – velmi rozšířená norma pro moderní benzínové i dieselové motory Fiat.
FIAT 9.55535-DS1 – specifikace pro vybrané dieselové motory s vyššími nároky na ochranu motoru.

Volvo
VCC 95200377 – velmi rozšířená norma pro moderní benzínové i dieselové motory Volvo. Často spojovaná s viskozitou 0W-20.
VCC RBS0-2AE – novější specifikace používaná hlavně u moderních motorů Volvo s důrazem na nízkou spotřebu paliva a emisní systémy.
VCC 95200356 – norma používaná u některých starších dieselových motorů Volvo.

Jaguar / Land Rover
STJLR.03.5003 – starší specifikace používaná u některých benzínových a dieselových motorů.
STJLR.03.5005 – jedna z nejběžnějších moderních norem pro motory Jaguar a Land Rover. Často spojovaná s oleji viskozity 0W-30.
STJLR.51.5122 – novější specifikace používaná u vybraných moderních benzínových i dieselových motorů.

JAK SE PŘI VÝBĚRU OLEJE NEZTRATIT: Jak zjistím, jaký olej je vhodný do mého auta?

Nejlepší způsob, jak zjistit správný motorový olej, je začít u manuálu vozidla. Výrobce v něm uvádí doporučenou viskozitu, ACEA/API specifikace i OEM normy přesně pro váš motor. A pokud manuál zrovna nemůžete najít? Ve většině případů se dá stáhnout jako PDF přímo z webu automobilky.

Pomoci mohou také mazací plány výrobců olejů, autorizovaný servis nebo štítek umístěný výrobcem pod kapotou či v motorovém prostoru. Důležité je neřídit se jen označením typu 5W-30 — stejnou viskozitu může mít více různých olejů, ale ne všechny budou splňovat požadované normy výrobce.

Mazací plán dnes nabízí většina výrobců olejů a funguje opravdu jednoduše:

1. Vyberete značku vozidla.
2. Zadáte model, motor a rok výroby.
3. Systém vám zobrazí doporučené specifikace i vhodné oleje.

A nemusí jít jen o výběr jedné konkrétní značky. Mazací plán může posloužit i jako praktický „tahák“, díky kterému si jednoduše zjistíte potřebné normy a potom vyberete olej, který vám bude více vyhovovat cenou, značkou nebo dostupností.

Následně si můžete na našem e-shopu jednoduše vyfiltrovat produkty podle požadované normy, viskozity nebo specifikace - například v kategoriích Motorové oleje dle normy , Motorové oleje dle viskozity nebo ACEA / API specifikací.

Pokud si nejste jistí výběrem značky, obecně velmi dobrou pověst mají například oleje Petro-Canada, Mobil nebo Ravenol, které bývají často vyhledávané pro své kvalitní základové oleje a široké množství OEM schválení. 

Pozor na formulace na obalu oleje 

Ne všechna označení na etiketě mají stejnou váhu. Výrobci olejů často používají různé formulace, které se mohou na první pohled tvářit podobně, ale ve skutečnosti znamenají něco jiného.

• „Approved“ / „Official Approval“  / „homologace“ 
  Olej má oficiální schválení od výrobce automobilu a prošel potřebným testováním.
• „Meets requirements“ 
  Výrobce oleje uvádí, že produkt odpovídá požadované normě, ale nemusí jít o oficiálně schválený olej.
• „Suitable for“  / „Recommended for“  / „Warranted suitable“ 
  Nejobecnější formulace. Výrobce pouze doporučuje použití pro danou normu nebo typ motoru.
  
  Například označení VW Approved 504.00 má větší váhu než Recommended for VW 504.00.

V praxi to znamená, že první olej má skutečné schválení (udělenou licenci) od Volkswagen, zatímco u druhého oleje výrobce pouze deklaruje kompatibilitu s danou normou, ale bez oficiální homologace. Rozdíl bývá často hlavně v rozsahu testování, certifikace a licenčních poplatcích. U běžného provozu může být i doporučený olej zcela vyhovující, u některých moderních motorů nebo vozidel v záruce je ale bezpečnější držet se olejů s oficiálním schválením výrobce.

Intervaly výměny - Jak často měnit olej?

Pravidelná výměna oleje patří k nejdůležitějším věcem, které můžete pro motor udělat. U většiny aut se doporučuje měnit olej přibližně po 15 000 kilometrech nebo jednou ročně — podle toho, co nastane dříve. 

Některé moderní vozy s takzvaným LongLife servisním intervalem sice umožňují jezdit i výrazně déle, někdy až kolem 30 000 km, v praxi ale mnoho mechaniků doporučuje olej měnit dříve. Kratší interval totiž může pomoci omezit opotřebení motoru a prodloužit jeho životnost.

Velkou roli navíc hraje samotný styl používání auta:

Městský provoz a krátké trasy – motor se často nestihne pořádně zahřát, olej více stárne a hromadí se v něm nečistoty. V takovém případě bývá rozumné měnit olej už kolem 10 000 km nebo jednou ročně.
Dlouhé trasy a dálnice – při pravidelných delších jízdách pracuje motor ve stabilnějších podmínkách, takže olej obvykle vydrží déle. I tak se ale vyplatí držet rozumný servisní interval.
Sportovní jízda nebo vyšší zátěž – svižnější styl jízdy, tahání přívěsu nebo častý provoz v náročných podmínkách znamenají pro olej větší tepelnou zátěž. V těchto případech je vhodné interval výměny ještě zkrátit.

Doporučujeme k přečtení: Jak snížit spotřebu oleje

Nezapomeňte, že po výměně oleje je vhodné současně vyměnit také olejový filtr. Starý filtr totiž drží nečistoty, které by se při ponechání dostaly zpět do čerstvého oleje. 

Syntetický vs polosyntetický vs minerální olej – jaký je mezi nimi rozdíl?

Motorové oleje se kromě viskozity liší také typem základového oleje. Nejčastěji se setkáte s minerálním, polosyntetickým a plně syntetickým olejem, přičemž vhodný typ často nepřímo vyplývá z požadovaných norem a specifikací výrobce vozidla.

Minerální olej (Mineral / Mineral Oil) - základní typ oleje vyráběný přímo z ropy. Je levnější, ale hůře zvládá vysoké teploty a rychleji stárne. Hodí se spíše pro starší nebo méně zatěžované motory.

Polosyntetický olej (Synthetic Technology / Synthetic Blend / Part Synthetic / Semi Synthetic) - kombinace minerálního a syntetického základu. Nabízí lepší ochranu motoru a stabilnější vlastnosti než minerální olej, zároveň bývá cenově dostupnější než plná syntetika.

Plně syntetický olej (Fully Synthetic / Full Synthetic / 100% Synthetic) - moderní olej s nejlepší tepelnou stabilitou, ochranou motoru a vlastnostmi při studených startech. Lépe odolává vysokému zatížení i dlouhým servisním intervalům a používá se hlavně v moderních motorech.

U moderních motorů výrobci většinou doporučují nebo přímo vyžadují plně syntetické oleje, protože lépe zvládají vysoké teploty, dlouhé servisní intervaly i emisní systémy jako DPF. Naopak u starších motorů s jednoduššími požadavky se můžeme setkat i s polosyntetickými nebo minerálními oleji.

Čemu se raději vyhnout?

• Dolévání nesprávného oleje → míchání nevhodných specifikací může zhoršit mazání motoru nebo poškodit emisní systémy.
• Ignorování norem výrobce → samotná viskozita nestačí — olej musí splňovat také požadované ACEA/API normy a OEM schválení.
• Příliš dlouhé intervaly výměny → starý olej postupně ztrácí mazací schopnosti a hromadí nečistoty.
• Nákup nejlevnější varianty → podezřele levné oleje mohou mít horší kvalitu nebo neodpovídat deklarovaným specifikacím.
• Přelévání oleje nad maximum → příliš vysoká hladina oleje může způsobit zvýšený tlak, pěnění oleje nebo poškození motoru. Hladina oleje by se měla dolévat do 1/2 - 3/4 rysky.

Teď, když už víme, jak vybrat správný motorový olej pro naše auto, stojí za to, zaměřit se i na další témata spojená s mazáním motoru. V předchozích článcích jsme se věnovali aditivům a také tomu, proč má smysl používat proplach motoru před výměnou oleje.

•  Měníte olej? Pak doporučujeme proplach motoru
• Jak vybrat aditiva a přísady do motorového oleje?
  
  TIP: Aditiva do oleje BG 115 (benzínové motory) a BG 112 (naftové motory) pomáhají prodloužit životnost motorového oleje, snižují tření, chrání motor před tvorbou úsad a zároveň zabraňují degradaci i zahušťování oleje. Před aplikací se provádí výplach BG 109, který se postará o odstranění všech houževnatých úsad, laků z pístních kroužků, kalů a nečistot z kompletního olejového prostoru v motoru.

V případě jakýchkoli dotazů nás neváhejte kontaktovat prostřednictvím uvedeného e-mailu nebo telefonního čísla.

Pro Vás připravil tým společnosti Red Rider s.r.o., který provozuje e-shop www.nejlevnejsi-aditiva.cz.